Odpověď je jednoduchá. Protože tahle fotka dostala nejvíc srdíček na mém Instagramu...Nápad pořídit si znova šestistrunku do arzenálu mají na svědomí Oteil Burbridge a John Patitucci. Nejdřív ale malá osobní historická odbočka.
Moje zkušenost se šestistrunnými nástroji je docela bohatá. Dovolte mi podělit se s vámi o pár příběhů s těmito monstrózně majestátními nástroji.
Úplně první šestistrunka, kterou jsem vlastnil byl stavěný nástroj od Lojzi Krajíčka (K&K). Byl jsem v té době studentem Richarda Scheuflera a pořídil si přímo jeho signature model. Budu úpřimný...hodně jsem se s ním natrápil a nikdy se mi nepodařilo se s nástrojem sžít, tak jsem ho poslal do světa. Nyní je v rukách Pavla Sovičky z The.Switch a jsem za to moc rád. Moje další šestistrunky byly poté od kamaráda a skvělého kytaráře Jana Vlasáka (Vivian Instruments), který mi postavil dva modely - jeden bezpražcový s tvarem těla ve stylu Yamaha TRB a jeden pražec ve stylu Fodera Anthony Jackson model (první prototypy). Tyhle nástroje byly sen! Tahal jsem je na všechny jazzové kšefty a odehrál na ně stovky rautů a malých koncertů. Největší slávu zažil bezpražec, na který jsem hrál Šaty z šátků za mého působení v kapele Leška Semelky.
Pro vaše obveselení přidávám níže fotky s K&K a Vivian Instruments.
Dokonale vykloubená zápěstí s modelem K&K Richard Scheufler Signature
Archivní promo foto s basami Jana Vlasáka - nahoře Vivian šestka, dole čtyřka ve stylu Jazz Bass, ale šestku bezpražec jsem nikde na fotkách nenašel. Bohužel...
V té době jsem byl typický jazz-fusion hráč s velkými ambicemi. Jenže...po mém studijním Erasmus pobytu ve švédském Gothenburgu se mi dostalo osvícení v podobě alba Blood, Sugar, Sex & Magik od Red Hot Chili Peppers (a taky na mě zapůsobila atmosféra chladného severu).
Zpátky do Prahy jsem se vrátil jako funkovo-rocková mašina. Prodal obě šestky a začal hrát na klasickou čtyřku Jazz Bass. Postupně jsem pak dospěl k pětistrunným baskytarám, jednak z důvodů širší použitelnosti (hrál jsem často session s různými hudebníky) a také kvůli mému angažmá v Krucipusku, kde se hojně používaly bariton kytary a prostě potřebujete spodní strunu H.
U pětky jsem zůstal až do dnešních dní. Je to pracovní nástroj ideální pro basového profesionála, kdy mám dvě nádherné pětkové Yamahy BB2025X a NE2.
Vše poklidně plynulo dále, ale pak jsem shlédnul video s Oteil Burbridgem, kde říká, že všem svým studentům doporučuje si pořídit levnou šestistrunku, aby se naučili hrát a chápat harmonii. Nechce po nich virtuozitu, ale vnímání akordických spojů a orientaci v harmonické strukutuře skladeb.
A tím pro mě uhodil hřebíček na hlavičku. To je přesně to, co teď také řeším. Právě jsem dopsal sedmý díl Baskytarové posilovny s tématem lichých taktů a na podzim začnu pracovat na osmém dílu, který bude zasvěcený akordům, takže načasování nemůže být lepší.
Druhým hráčem na šestistrunnou baskytaru, který mě už léta inspiruje a se kterým dokonce sdílíme stejnou stáj Yamaha Artists je John Patitucci. Miluju jeho tón a frázování! Poslechněte si sólové album Another World z roku 1993, které je plné nejenom hvězdných hráčů, ale hlavně neskutečných melodií inspirovaných africkými rytmy, harmonií a příběhem.
Signature model Yamaha TRBJP2 je asi nejkrásnější šestistrunka, která kdy byla vyrobená a její zvuk je neskutečný. Ostatně, jak John sám podotýká, ohromnou výhodou jeho nástroje je opravdu široká škála použití. Dokážu si její zvuk představit v libovolném žánru, nejenom v jazzu.
A to byl poslední argument, který mě přesvědčil, že teda tu šestku fakt, ale fakt nutně potřebuju. Akorát budu muset oželet jednu ledvinu, protože levnou šestku nechci.