Jakou máte cenu? Aneb problematika honorářů pro hudebníky

Asi jste už někde na sociálních sítích zaznamenali sentiment, kde se popisuje "smutná" realita odměny pro hudebníky ve stylu, že když se zamyslíte nad výší honoráře a připočítáte čas na přípravu koncertu, cestování, zvukovou zkoušku, odečtete investici do vybavení atd., tak se v podstatě dostáváte do mínusu!

Absurdní, že?

Mnoho hudebníků k tomu poté připojí své rozhořčené komentáře o podřadnosti, nedoceněnosti a marginalizaci muzikantského řemesla. Pojďme se na to ale podívat z trochu jiné perspektivy. Někdo vám zaplatí 3000 Kč za to, že si zahrajete oblíbený jazzový set, či populární skladby na akci nebo v ideálním případě dokonce vlastní skladby na koncertě a vy si budete stěžovat, že je to méně než minimální mzda za pár hodin hraní? Takový způsob uvažování vede k tomu, že člověk není nikdy šťastný, nikdy spokojený a nedokáže si ani užít to, co dělá.

Porovnávat svou hodinovou mzdu například s platem lékaře, právníka, elektrikáře či instalatéra a cítit se podvedený je pošetilé.

Porovnávejte se raději s básníky, malíři a dalšími uměleckými obory. Jen hrstka z nich si vydělává fantastické peníze, většina je chudá a jenom velmi odhodlaní se mohou hudbou naplno uživit.

Lékaři jsou dobře placení, protože jejich služba je pro společnost nezbytná, a když je potřebujeme, chceme, aby byli ve své práci prostě nejlepší. Advokáti jsou dobře placeni, protože téměř nikdo z nás nerozumí složitostem práva natolik, aby se mohl úspěšně zastupovat u soudu, natož aby věděl, jak donutit mocnou nadnárodní pojišťovnu k výplatě slíbené částky zmiňované v mnohastránkové smlouvě s písmenky o velikosti trpasličích blech.

Jsou to poptávané a velmi náročné profese ve společnosti, kdy chceme, aby lidé, kteří je vykonávají, byli špičkoví odborníci. Být neurochirurgem, biochemikem či inženýrem vyžaduje nejenom léta vysokoškolských studií, ale další léta praxe a atestací než se člověk dostane na lukrativní platové ohodnocení, které pak můžeme z pozice hudebníka věčně shánějícího další kšeft i lehce závidět. V poslední době se opět začalo cenit zlaté dno řemesla a tomu odpovídají také výdělky. Hudebníci se tak v této pozici mohou cítit na okraji společenského statusu.

K tvorbě umění ale v podstatě nepotřebujete žádné vzdělání, stačí vize a hodiny praxe.

Odměnou je samotný fakt tvorby a mějte také na paměti, proč jste se stali hudebníky.

Opravdu jste se do toho pustili, protože to byla cesta k jakékoli finanční jistotě?

Litujete, že jste nedali přednost stabilní kariéře? Možná ještě není pozdě. Zvažte, zda byste raději měli solidní kariéru v čemkoli, co by vám poskytlo finanční jistotu, než být hudebníkem a stresovat se s nepravidelným přísunem peněz. Je hudba vaší vášní, ale nemůžete snést, že jste většinu času na mizině? Zaměřte se na jinou kariéru a věnujte se hudbě o víkendech.

Když jsem žil v Londýně, tak jsem poznal spoustu fantastických hudebníků, kteří měli standardní zaměstnání a hráli v jedné nebo dvou kapelách, které fungovaly o víkendech. Pro některé lidi je to nejlepší z obou světů. Někdo jim může lehce sarkasticky říkat víkendoví bojovníci (weekend warriors), ale podle mě jde dělat hudba i jako koníček na velmi vysoké, v podstatě profesionální úrovni, pokud máte talent a vizi.

Osobně léta bojuji se svým idealistickým viděním světa, kdy se často na svět dívám optikou toho, jak by měl fungovat, a ne jaký ve skutečnosti je. Tento nezbytně vyplývající rozpor je poté zdrojem mé zbytečné frustrace a zklamání. Máte to také tak?

Nepopulárním faktem je, že 90 % hudebníků na světě se neuživí svým uměním.

Častou pastí jsou proto naše očekávání, kdy si myslíme, že pokud jsme opravdu skvělí ve hře na nástroj či zpěvu, tak budeme automaticky vydělávat fantastické peníze a sklízet šťavnaté ovoce slávy.

Ovšem kdy tomu tak u umělců v historii skutečně bylo? Velké množství umělců zemřelo chudých, neznámých a proslavili se až dlouhá léta po své smrti. Podívejte se například na takové velikány jakými byli Mozart či Bach.

Bavil jsem se s mnoha hudebníky v Londýně, kteří doprovázeli velké hvězdy na světových turné. Jejich honoráře byly často velmi skromné, pouhý zlomek toho, co vydělávala hlavní hvězda či dokonce jejich technická crew. Pamatuji si na šok, když jsem se dozvěděl jakou má denní sazbu řidič dodávky Phila Rudda (ex-AC/DC), se kterým jsme jeli turné jako předkapela. Zatím co my jsme často spoléhali na prodej merche po koncertě jenom abychom měli na zaplacení hotelového pokoje, tak Paulův řidič si dopřával luxusních volnočasových radovánek o pauzách mezi štacemi a ještě mu zbylo spoustu peněz, které si po turné odvezl domů. Já se po turné sice vrátil v mínusu, ale se spoustou životních zážitků. No jo, ale vysvětlujte to vašemu domácímu, když máte den splatnosti nájmu, že?

Být hudebníkem je úžasné, ale nesmíte se srovnávat s podnikateli, manažery, investory či prosperujícími obory ve stavebnictví. Sice musíte trávit mnohé hodiny cvičením na nástroj, zavírat se do podivně páchnoucích klaustrofobních prostor zkušeben, vysedět si zdánlivě nekonečný čas v dodávkách či leteckých terminálech (pokud jste hudebník s mezinárodními ambicemi), ale myslíte si, že je to náročnější než mít permanentní stres ředitelů firem, nést každodenní zodpovědnost za lidské životy v pozici lékaře či naopak riskovat svůj život, pokud jste policista, hasič či voják? Myslíte si, že druzí mají ten luxus dělat práci, která je jejich posláním? Kdo z nich zažije po vyčerpávající noční šichtě ovace od diváků a mejdan v backstagi?

Mnoho lidí má práci, kterou úpřimně nenávidí, je monotónní, stresující a přitom jim ani nepřináší nějaký významný finanční zisk. Být hudebníkem, stát na pódiu a ještě za to dostat (libovolný) honorář je v tomto kontextu opravdu výjimečně skvělá pozice. A pokud jste to dotáhli na profesionální status, kdy jako hudebník nemusíte dělat nic jiného, považujte to za výhru v loterii.

I když jste ten nejpilněji cvičící a nejvíce koncertující baskytarista na světě, tak vaše "řehole" je procházkou růžovou zahradou oproti tomu, čím si musí procházet většina pracující populace.

Je vždy velmi zdravé si uvědomit tento kontext zejména v momentě, kdy začnete závidět lidem, kteří mají luxusnější auta, kupují si domy, jezdí na exotické dovolené či snídají kaviár se sklenkou šampaňského. Jeden z toho může být zahořklý, litovat se, že není tak dobře zaplacený, i přes to, že pravděpodobně pracoval o hodně tvrději, má více talentu a kreativity, než jeho mnohem lépe finančně zabezpečený spolužák ze základky. Možná jste dokonce mnohem lepší v tom, co děláte, než někteří slavní hudebníci, ale oni vydělávají stokrát tolik peněz.

Proč?

Na to je jediná odpověď.

Vybrali jste si tuto konkrétní cestu, tento nástroj, tento druh umění, protože to milujete více než peníze, slávu či jiné sladké odměny materiálního světa.

Pokud to máte jinak, tak je načase dělat něco jiného, jinak nebudete nikdy spokojení.